Počítače, mobily, televize, média, elektronizace, digitalizace, virtuální realita, umělá inteligence nebo robot navržený robotem. Vždyť mít telefon už dávno není „mít Nokii3310 a prozvánět se“, ale je to kamera, foťák, navigace, klíčky od auta, banka, peněženka, průvodce, překladatel. Současná doba člověka vyloženě žene do všech těchto „digi sfér“ a budí dojem, že se před ní nedá schovat. Slov o tom, jak se tyhle technické vymoženosti a jiná zařízení stala součástí našich životů (resp. našeho žití), se na nás valí ze všech stran, až se chce říct „A kde je místo pro člověka?“
Obrazovky jsou tady s námi již několik desítek let, např. první studie o závislosti na sledování TV je z roku 1954. Vzpomeňme na kulty jako je Nintendo, GameBoy, Tamagochi – vše spjaté s tím, že tato zařízení nějak souvisí s obrazovku, poutá naši pozornost a vysílá k nám nějaké informace. Digitální technologie přinesli mnoho dobrého a užitečného. Přínos v průmyslu, školách, medicíně a při různých zotavujících procedurách (atd. atd.) je nesporný. To, že dochází k jejich nadužívání a zneužívání je věc jiná, a týká se nás samotných. Častokrát se nám to nelíbí slyšet, ale nezříkejme se zodpovědnosti za to, co děláme, že sledujeme, že posloucháme, že hrajeme a nezříkejme se ani toho, že hýbeme prstem po obrazovce. Není to o tom, že nás obrazovka ovládá, jako spíš o tom, že JÁ se (z různých, i nevědomých, důvodů) nechám ovládat.
Při přerušení tohoto ovládání, kdy se bavíme o hodinách prosezených u obrazovky, se vůbec nezdráhejte všechny digivěci vzít, dát někam mimo náš dosah a dělat cokoliv jiného aneb dopřát si digitální detox. Zní to divně a nejspíš se v prvních okamžicích budete i divně cítit, když najednou začnete zkoumat listy pokojové rostliny nebo fasády domů na ulici. Zkusit si zadetoxovat je také dobrý lakmusový papírek pro zjištění, jak to v našem životě máme s našimi hranicemi, tedy jak umíme držet slovo které (si) dáme nebo pravidla, která (si) nastavíme. Tedy zda se rozhodneme pro celý víkend, neděli nebo třeba od 18:00 každý den je třeba to přijmout či spíš přilnout. Byť to tak často nevnímáme, pravidla nás mají vést k dobrému, nejsou zákazem a nemají být křečovitá. Pokud by tomu bylo dlouhodobě, doporučuji nastavené/á pravidlo/a v klidu promyslet a zvážit jeho/jejich úpravu. Ideálně by pravidlo mělo být srozumitelné, stručné, často v režimu OD-DO. Neplatí to vždy, zvlášť v případě od-do, např. pravidlo „nejsme na technologiích během společného jídla“ je prostě v čase, kdy jíme, což ne vždy můžeme dopředu přesně určit.
Dobré je také pomoci si nějakým „přechodovým rituálem“, slýchám např.: o dávání telefonu do šuplíku, což je nejen praktické odklonění přístroje z dosahu naší pozornosti (ale budík je stále slyšet:)), ale může se jednat o symbolické započetí přípravy na spánek, kdy na uložení telefonu navazuje umytí nádobí, příprava věcí na druhý den, sprcha, čištění zubů, přečtení knihy až po spánek samotný. Zdá se, že zabývat se snížením času stráveného s obrazovkami, jde ruku v ruce se zkoumáním našeho denního režimu. Ano, mířím k tomu, že detoxem, pravidly nebo prozřením vše utáhnout nejde a je příhodné určit si nějaké volnočasové činnosti jako protiváhu času stráveného s technologiemi – sporty všeho druhu, turistika, procházky (i 30 minut denně je prospěšné). Nebát se objevit relaxační činnosti, poslech hudby, meditaci, jógu, kreslení, zkrátka vše, co rozhýbe naše smysly. Jedním příkladem za vše budiž krátké, nenáročné cvičení „co jsem dnes...“, které můžete zaznamenávat během dne či k jeho závěru. Zkuste týden a uvidíte. ;)
1. Co jsem dnes viděl svýma očima pěkného?
2. Co jsem dnes svýma ušima slyšel dobrého?
3. Co jsem dnes svým nosem cítil příjemného?
4. Co dnes jedla moje ústa chutného?
5. Co dnes dělaly moje ruce dobrého?
6. Dovedli mě dnes moje nohy na dobré místo?
Užitečné bývá také zamyšlení nad tím: Pro jakou hodnotu si k obrazovce jdeme? Jen pasivně přijímáme a klikáme? Nebo něco tvoříme a třeba utužujeme vztahy s někým nám blízkým, který je zrovna na druhém konci světa? A někdy prostě potřebujeme jen sednout, přijímat a nic nedělat. Podstatné je aby setrvávání u digi-zařízení nebylo dominantní náplní našich dnů, týdnů, měsíců.
Zdroje:
CHOMYNOVÁ, P., DVOŘÁKOVÁ, Z., ČERNÍKOVÁ, T., ORLÍKOVÁ, B., GROHMANNOVÁ, K., FRANKOVÁ, E. (2023). Zpráva o digitálních závislostech v České republice 2023. Praha: Úřad vlády České republiky.
Lukavská, K., Hrabec, O., Lukavský, J., Demetrovics, Z., & Király, O. (2022). The associations of adolescent problematic internet use with parenting: A meta-analysis. Addictive Behaviors, 107423.
MEERLOO, J. A. (1954). Television addiction and reactive apathy. The Journal of nervous and mental disease, 120(3), 290-291.
Comments