„Mohl bych Vás pchžíležitostně pozvat na káfvu?“ Ptá se roztoužený postarší pán ve filmu Vratné láhve. „To bych nevylučovala!“ odpovídá přísná, ale cítíce se osamělá, jeho učitelka němčiny, taktéž v penzi...
Zdá se, že to potřebujeme téměř všichni. Být s přáteli, kteří nás nehodnotí, ale pro které máme hodnotu. Se kterými můžeme jen prostě a jednoduše být, v radostech i v starostech. Mnohdy jich v životě nemáme mnoho, nejednou se tyto vztahy budují po celý život, jindy s námi kráčí pouze určitou životní etapu. A taková partnerství a přátelství mohou vést k důležitému osobnímu prožitku: Naše dny mají barvy, je v nich pohyb, emoce a nadšení. Máme chuť na nové věci, chce se nám je sdílet. Můžeme volně prožívat, co je nám vlastní - řekl by existenciální psycholog. Prostě se nám chce více být!
Ale nezapomínáme někdy, že takových „přátel“ kolem nás je mnohem více? Kdy jsme si naposledy vědomě poseděli se západem slunce či letním deštěm? Kdy jsme se naposled podívali na oblohu? Co nám tyto věci chtějí sdělit o sobě či o nás? Už jsme si někdy přátelsky pobyli se svou zahradou či domem? Jakou mají duši? Umíme se na chvíli zastavit a jen tak být? Zadívat se na tvary a barvy kytek, zaposlouchat se do bzučení hmyzu, ucítit seno či posekanou trávu, pocítit dotek větru? A jak si třeba umíme vychutnat naši snídani? Užijeme si ji?
A pojďme ještě dál! Nejsme si našimi největšími přáteli my sami? Vždyť kdo nás více zná? A už jsme někdy sami sebe pozvali na zmrzlinu či na sklenku vína? Do přírody či na kolo? Na výstavu či do hvězdárny? Jak mě se mnou je? Jsem sám se sebou rád? Vím jaké mám v tuto chvíli přání a touhy? Co mi dělá radost a co mě rozesmutní? Co mě nabíjí a co mě unavuje? Jak teď prožívám svůj život? Cítím se s ním spjatý? Pulzuje či spí? Mám dobrý životní pocit nebo se mi ztrácí?
„Běž do háje! Na takové věci opravdu nemám čas! Je to naivní a sentimentální!“ „Opravdu?“ „Ale co mě pak v životě drží?“
Je pravdou, že nám někdy těžkosti života mít dobrý pocit nedovolí, a více potřebujeme podporu druhých. Ale zároveň je to o nás. Na nás je, jak svůj život prožíváme. Co je v něm přítomno a co v něm není. S jakými „přáteli“ se setkáváme, jak je do svého života zveme, jak jim nasloucháme, co s nimi sdílíme.
Čas prázdnin a dovolených k takovým setkáním nahrává. Slunce hřeje, dělá svět barevnějším. A co já? Jak na tom jsem?
Längle, A. (2023): Existenciální analýza, Praha: Slea
Comments