Vztek a agrese se často zaměňují
Vztek (hněv) je jedna ze základních emocí. Není ani dobrá ani špatná – jako všechny ostatní emoce je vztek nedílnou součástí našeho života. Agresi obvykle vymezujeme jako útočné chování, které může a nemusí mít svůj původ ve vzteku. Agrese se může projevit nejen fyzickým napadením, ale i verbálně (nadávky) nebo jako pasivní agrese: pomluvy, jízlivost, trestání mlčením apod.
Agresivita je vlastnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V širším smyslu se takto označuje schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle, uspokojení vlastních potřeb a schopnost vzdorovat těžkostem a v tomto kontextu je jistá míra agresivity zcela normální a potřebná.
Potlačený vztek
Co se děje, když člověk vztek potlačuje a nedává mu průchod? Nic jen tak nezmizí, a i vztek se bude vracet tak dlouho a v různých podobách, dokud se jej nenaučíme pustit. Jestliže budeme vztek upouštět bezpečným způsobem vyhneme se situaci, která se dá přirovnat k výbuchu papiňáku. Vztek se v nás nahromadí a když přijde poslední kapka, dojde k nekontrolovanému výbuchu hněvu. Takový výbuch bývá obvykle pro naše okolí zcela nečitelný, neboť nevidí, že se jednalo o následek potlačování vzteku, vidí jen náš výbuch způsobený v jejich očích nějakou maličkostí.
Další možností, jak se může potlačovaný vztek projevit je somatizace (projeví se tělesnými příznaky): vysokým krevním tlakem, žaludečními vředy, u dětí nočními můrami apod. Potlačování vzteku také stojí mnoho energie a může vyvolat chronický stres či depresivní stavy.
Užitečný vztek
Každá emoce nám přináší důležitou informaci o tom, jak nám je, jak jsou naplňovány naše potřeby a zda žijeme v souladu sami se sebou.
Ve vzteku je velká energie a pokud ji nasměrujeme nikoli k destrukci, ale k získání nějakého cíle, může to být hnací motor. Bez agrese by naši předci neulovili mamuta, nedokázali přežít. A stejně tak my, i když náš způsob života je již zcela odlišný, bychom se bez ní nedokázali např. postavit za svá práva a v případě nebezpečí bojovat o přežití svoje a našich blízkých.
Vztek sám o sobě je přirozený, normální a není třeba se za něj stydět.
Za co odpovědnost neseme je, jak vztek ventilujeme.
Neakceptovatelné je agresivní – násilné chování.
Je proto dobré mít v zásobě způsoby, kterými lze vztek upustit bezpečně – bez násilného chování:
1) Tělesné cvičení jako je běh, cyklistika, posilování nebo cokoliv, co je dobře dostupné. Společně se vztekem může odejít také kortizol (hormon vyplavovaný při stresu), který se vyplavuje fyzickou aktivitou a potem. Nahromaděnou energii tak přirozeně předáte do fyzického úsilí a nemusí se kupit v těle a působit problémy.
2) „Upusťte páru“ boucháním do polštáře nebo boxovacího pytle. K boucháním do polštáře a podobným aktivitám si zvolte místo, kde budete sami. Projevy vzteku mohou vyvolávat v přihlížejících úzkost a v aktérovi posléze pocit studu. Tuto činnost doporučujeme kontrolovat tak, že budete počítat jednotlivé rány. Bouchnu 5x. Nestačí to? Ještě 3x. atd. Už jen samotné počítání a soustředění se na vnímání vzteku vám umožní získat nad ním kontrolu.
3) Vykřičte se. K této činnosti je vhodné například auto, ideálně zaparkované v bezpečné zóně nebo v lese či na místě, kde si to můžete a chcete dovolit.
4) Někdy stačí fyzicky opustit místo konfliktu, poodejít stranou, nadýchnout se na balkon, jít si nalít vodu nebo si odskočit do koupelny, případně udělat pár dřepů nebo si alespoň promnout ruce a tím prostřídat napětí a uvolnění v těle. I tak malý pohyb může odklonit výbuch vzteku.
Dalším způsobem z ranku klidnějších metod může být dechové cvičení, meditace nebo progresivní svalová relaxace.
Spouštěč
Cesta, jak se naučit zvládat bezpečnou ventilaci vzteku, než přejde k agresivnímu chování je založená na vnímání sebe sama. Naše tělo totiž registruje, že se vztek probouzí, mnohem dříve než naše mysl. Signály probouzejícího se vzteku, lze zachytit v těle, pokud se na ně soustředíme.
Průvodní projevy:
· Pocení rukou
· Zaťaté pěsti
· Zatnutá čelist
· Ztuhnutí zátylku
· Třes v rukách a další
V takové fázi lze ještě vztek obvykle velmi dobře ventilovat jinou než násilnou cestou.
Důležité je prostředí
Typickými spouštěči agrese jsou: horko, hlad, hluk, únava a vyčerpání (zejména u dětí), stísněné podmínky, narušení osobní zóny, překročení našich osobních postojů, úcty a hranic. A samozřejmě návykové látky.
Nedaří se reakce zvládnout bez násilí?
Nechte si pomoci od odborníka. Násilí, včetně tělesných trestů je neakceptovatelné a může zanechat vážné psychické následky.
Autor: Mgr. Lenka Ottová
Comments